Učební plán 1. třídy

Hlavním znakem životního období mezi sedmým a devátým rokem je výrazná ochota dítěte učit se bez potřeby produkovat vlastní úsudky. Pro tento věk je charakteristická paměť, síla představování, radost z rytmického opakování a často touha po zpodobení světa, které by podněcovalo fantazii.

Učitel děti oslovuje pomocí obrazů, ze kterých postupně vyvstávají písmena, čísla, početní operace a třeba i řetízky háčkované na prstech. Obrazy z příběhů, melodiemi, barvami sytí učitel duši dítěte. Rytmickými pohyby, gesty, jež doprovází písně a sborové recitace, cvičeními na rovnováhu či hmat, drobnými ručními pracemi i obtížným pletením na jehlicích probouzí jeho tělo a cvičí vůli. Plně si přitom uvědomuje, že všechny tyto činnosti postupně povedou k probuzení myšlení.

Hlavními předměty v první třídě jsou český jazyk, matematika a kreslení forem. V nižších třídách je součástí vyučování ve všech předmětech i malování, kreslení, modelování, hraní, zpívání a předvádění dramatických scének.

Kreslení forem.V první třídě jde o základní cvičení s přímkami a křivkami, které děti zprvu prožívají celým tělem (jednotlivé formy děti chodí, běhají, ztvárňují velkými pohyby paží a rukou), až poté tyto formy kreslí. Díky prožitku pohybu mohou děti pochopit (prstem), ohmatat, „prožít“ kvalitu, podstatu formy. Toto prožití podstaty prostřednictvím činnosti je jedním ze základních motivů prvních tří let školy.

Kreslení forem ještě nad to představuje vynikající prostředek pro výuku psaní, a může být tedy chápáno i jako příprava k němu. Teprve po první epoše kreslení forem, kdy děti kreslily přímky a křivky na papíry velkého formátu v nejrozmanitějších obměnách, se objevují písmena (první epocha českého jazyka).

Vyučování mateřského jazyka zpočátku směřuje k uchopení kvality hlásek, rýmů a rytmu a zaměřuje se na formu a významový obsah písmen. Děti se učí poznávat a psát velká tiskací písmena. Tvar písmene odvozují z obrazu, který představuje charakter hlásky – učitel např. vypráví pohádku Hrnečku, vař. Na tabuli nakreslí obrázek: dívku s maminkou a na stolečku hrneček plný sladké kaše. Z hrnečku se pak postupně vyloupne písmenko H. Dítě si tak může dítě vytvořit individuální vztah k jednotlivým písmenům a potom později k celému psaní.

Ve waldorfské škole se učí děti nejprve psát, teprve mnohem později číst (podle principu nejdřív konej, potom chápej). Přechod od psaní ke čtení proběhne potom později téměř sám od sebe, pokud mu ponecháme dostatek času. Čtení je záležitostí velmi intelektuální (je abstraktnější, odtažitější, neosobnější činností než psaní) a síly, které by na to prvňáček spotřeboval, by mu chyběly jinde. V první třídě děti z naučených písmen tvoří slova, píší je. Chtějí-li pak vědět, co píší, předříkáváme jednoduchá slova z napsaného textu a třída je sborově opakuje. Také se snažíme z celých vět uchopit jednotlivá slova a ve slovech jednotlivé hlásky (cesta od celku k částem).

Věnujeme se také péči o řeč – dbáme na jasnou, zřetelnou řeč – pomocí předříkávání a následného opakování. Využíváme přitom silnou potřebu dětí pohybovat se a verše a říkanky doprovázíme rytmickou chůzí a smysluplnými gesty. Cit pro řeč dále vzděláváme každodenním vyprávěním pohádek a jejich převyprávěním dětmi samými. V pohádkách dítě prožívá celistvost, jednotu člověka, zvířete, přírody a nebes.

Vyučování cizích jazyků. Od 1. ročníku se děti učí přímou metodou dva živé cizí jazyky. Psaní ani gramatika se nevyučují. Mnohem víc jde o to, aby se v básních, vyprávěních a pohádkách děti ponořily do jazykového prostoru cizí řeči. Prožívají přitom jiný způsob popisu, jiný způsob pohledu, jiný postoj ke světu. V básních, písních a hrách si děti postupně osvojují slovní zásobu a přímou formou tak zažívají kvalitu tohoto jazyka.

Ve vyučování počtů se děti seznamují s čísly (počínaje jedničkou), zažívají jejich kvalitu. Při jejich zavádění vycházíme z názorných římských číslic. Zavádějí se všechny 4 početní operace (sčítání, odčítání, násobení i dělení) a dítě se učí chápat jejich principy. Do světa číslic opět vedeme děti přes pohyb a rytmus (děti běhají, skáčou, dupají, tleskají, házejí rýžovými pytlíčky, rytmizují…). Takto učitel děti seznámí s číselnými řadami, v prvních letech se také intenzivně procvičuje rytmické počítání násobkových řad. Na začátku vlastního počítání je důležité, abychom postupovali co nejkonkrétněji a nejnázorněji a postupovali od celku k částem, např. celek pět (pět prstů na ruce) můžeme rozčlenit na 1 a 2 a 2, ale i 1 a 4 atd.; děti samy ukazují různé formy pětice. Vlastní počítání začínají děti názorně s konkrétními předměty, např. kaštany.

Ve výtvarné výchově malujeme akvarelovými barvami (jde o techniku mokré do mokrého – mokrá barva na mokrý papír). Při malování zažívají děti vnitřní „tón“ určité barvy, její náladu. Cílem výuky malování není obkreslovat fyzické předměty nebo ilustrovat (nemáme žádný motiv z vnějšího světa, žádné formy – to už by byla barva něčím druhotným), nýbrž prozkoumat bohatý svět barev, poznávat jejich kvalitu, jejich vnitřní řeč. Malujeme primárními barvami (červená, žlutá, modrá). Začínáme malováním jednotlivých barev, teprve poté přistupují k malování dvojice barev a vztahů mezi nimi. Malování vychází z učitelova vyprávění „barevného příběhu“ (např. červená pozve na návštěvu žlutou, ale barvy se hned neobejmou, je mezi nimi nesmělé přátelství, jemně se dotýkají).

V hudebním vyučování provázejí děti pentatonické písně, jejichž nálada odpovídá dětskému prožívání ve vztahu ke světu. Děti v tomto věku nestojí ke světu v odstupu, jsou jeho součástí, jsou otevřené, neustále v pohybu. Pentatonická hudba je neukončená, plynoucí, nechává volnost, nese v sobě nádech a výdech, nevyžaduje přesné dodržování rytmu ani přesný zápis v taktech. Písně provázíme pohybem, který přirozeně doprovází text písně, její melodii a náladu. Kromě zpěvu si děti osvojují také hru na pentatonickou flétnu, na kterou se učí písničky, které už dobře znají.

Eurytmie uchopuje tělo oduševnělým pohybem, a tak uvádí duševně duchovní stránku s tělesnou do harmonického vztahu. V hodinách eurytmieděti v pohybových prostorových formách viditelně znázorňují tóny řeči a tóny hudby, například zakouší v šumění větru „Š“, v pohybu vln vody „V“. Každá hláska se vyjadřuje ve své charakteristické praformě a specifickém pohybu. Ve vyučování se vychází z nálady pohádek. Vyučování eurytmie uvádí dítě do prostoru a učí ho uchopovat jej v jeho dimenzích.

Tělesná výchova. V průběhu prvních tří let chceme dítě opatrně dovést k prožívání vlastní tělesnosti ve spojení s pohybem. V prvních dvou letech rozvíjíme tělesnou obratnost dítěte ve hrách. Při nich vyučujeme a cvičíme především tradiční pohybové a kolové hry, které všechny mají silné sociální prvky. Spojení tělesného cvičení s obrazy, zprostředkovanými zpěvem a rytmickými říkadly, vytváří pro školáčka most mezi vnitřním prožitkem a vnějším pohybem.

S rozvojem obratnosti v tělesném smyslu rovněž souvisí výuka ručních prací, které se účastní stejně chlapci i dívky. Právě výcvik a rozvoj jemné motoriky je obecně pedagogickým záměrem, který není specificky vázán na některé pohlaví. Úkolem první třídy je hravě-uměleckými prostředky přejít od hry k práci. Děti se učí plést na dvou jehlicích. Pletením je rozvíjena jednak vědomá činnost a zručnost rukou, na druhé straně tato činnost probouzí a povzbuzuje duchovní vlohy dítěte. Protože se jedná o řemeslo, je důležité vyrábět smysluplné věci, které se dají upotřebit.