Učební plán 2. třídy

Hlavním znakem životního období mezi sedmým a devátým rokem je výrazná ochota dítěte učit se bez potřeby produkovat vlastní úsudky. Pro tento věk je charakteristická paměť, síla představování, radost z rytmického opakování a často touha po zpodobení světa, které by podněcovalo fantazii. Učitel děti oslovuje pomocí obrazů. Obrazy z příběhů, melodiemi, barvami sytí učitel duši dítěte.

Rytmickými pohyby, gesty, jež doprovází písně a sborové recitace, cvičeními na rovnováhu či hmat, ručními pracemi probouzí jeho tělo a cvičí vůli. Plně si přitom uvědomuje, že všechny tyto činnosti postupně povedou k probuzení myšlení.

Hlavními předměty v druhé třídě jsou český jazyk, matematika a kreslení forem. V nižších třídách je součástí vyučování ve všech předmětech i malování, kreslení, modelování, hraní, zpívání a předvádění dramatických scének.

Pro druhou třídu je charakteristické prohlubování a rozšiřování všeho, co dostalo své základy v prvním ročníku.

Při kreslení forem má být pěstováno vnitřní nazírání tak, aby se na něm mohlo vyvíjet myšlení, aniž by sklouzlo do intelektualizace. Tuto schopnost vnitřního pohledu cvičíme tak, že dítěti předložíme pouze jednu polovinu symetrické formy a ono samo musí hledat odpovídající doplnění (zrcadlení forem). Cílem tedy je, aby dítě ve své představě (a přirozeně i na papíře) doplnilo a dokončilo to, co je nedokončené. Cvičíme také proměny forem: hranaté symetrické formy proměňujeme v oblé, u kombinovaných tvarů provádíme odpovídající záměny.

V epochách českého jazyka se děti seznamují s malým tiskacím písmem. Slova a věty jsou dány učitelem, děti už mohou zapisovat delší básně a krátké příběhy, pomalu pronikají do těch nejzákladnějších zákonitostí říše slov a vět. V souvislosti s tím se procvičuje zvládnutí nelinkované stránky sešitu (pěkný vzhled stránky). Ke konci druhé třídy můžeme začít s procvičováním písma psacího. To však také lez teprve až ve třetí třídě. Nyní už učitel nedává každému novému písmenu vystupovat z obrazu a příběhu.

Také ve druhé třídě necháváme děti zpočátku číst pouze jimi samými napsané texty. Je důležité, aby dítě prožívalo, jak tištěné slovo vzniká ze slova mluveného a jak čtením opět ožívá. Cílený výcvik čtení se zřetelným důrazem začíná několik měsíců po začátku školního roku. Vhodnou dobou pro to může být například advent. Pak se objeví první ručně psaná a ilustrovaná čítanka, kterou dostanou od rodičů.

Péče o řeč. Vedle sborového přednášení se děti stále více cvičí v samostatném přednesu těch básní, které se již naučily. Hrajeme krátké příběhy – jako zvlášť vhodné se ukazují ty, které mají výrazně rytmickou řeč. V souvislosti s vyprávěcí látkou tohoto roku můžeme recitovat nebo ještě lépe dramatizovat bajky, nabízejí se i krátké hry s tématy z legend. 

Látku k vyprávění tvoří ve 2. ročníku bajky a legendy. Co se týká obsahu, představují tyto dvě tematické skupiny obrazným způsobem hraniční projevy lidské přirozenosti: bajky humorně vykreslují charakteristické jednostrannosti, zobrazují lidské slabosti ve zvířecích postavách a svou výstižnou stručností vnášejí do řeči nový prvek. Legendy pak vytvářejí jejich polární doplněk a ukazují lidské úsilí o dokonalost. Jazykově dávají bajky stejně jako legendy příležitost uvést děti do stylu, který se výrazně odlišuje od řeči pohádek. Stručná a jasná řeč bajek vyvolává u dětí zprvu údiv („To už je konec?“), dokud nezpozorují, že je tu zřejmě ještě cosi k přemýšlení. „Chlad“ ve stylu bajek je bohatě vyvážen cituplným vyprávěním o životě a činech svatých.

V hodinách matematiky si děti procvičují čtyři základní početní operace v oboru do 100. Nadále se intenzivně procvičuje rytmické počítání násobkových řad do 12 (za pohybu, předávání pytlíčků apod.), graficky se zobrazují.

Ve výuce cizích jazyků jsou žáci vedeni zcela podle principu nápodoby. Vychází se z poslouchání a mluvení. Písně, hry, drobné básně a vyprávěné příběhy zprostředkovávají zvuk a rytmus cizí řeči. Prožívají přitom jiný způsob popisu, jiný způsob pohledu, jiný postoj ke světu. Přímou formou tak zažívají kvalitu tohoto jazyka. Drobné rozhovory o jejich obsazích již nyní dopomáhají jednotlivým žákům užívat aktivně slovní zásobu. Psaní ani gramatika se zatím nevyučují.

Výtvarná výchova. Zaměřujeme se na prožívání barevných souzvuků (např. červená a žlutá, žlutá a modrá, modrá a červená atd.), které vycházejí z příběhů či „rozhovorů“ barev.

Hudební výchova. Děti nadále provázejí pentatonické písně, jejichž nálada odpovídá dětskému prožívání ve vztahu ke světu. Děti v tomto věku nestojí ke světu v odstupu, jsou jeho součástí, jsou otevřené, neustále v pohybu. Pentatonická hudba je neukončená, plynoucí, nechává volnost, nese v sobě nádech a výdech, nevyžaduje přesné dodržování rytmu ani přesný zápis v taktech. Písně provázíme pohybem, který přirozeně doprovází text písně, její melodii a náladu. Pokračujeme ve hře na pentatonickou flétnu, na kterou se učí písničky, které už dobře znají.

Eurytmie uchopuje tělo oduševnělým pohybem, a tak uvádí duševně duchovní stránku s tělesnou do harmonického vztahu. V souvislosti s hlavním vyučováním se nyní malé zvířecí příběhy stávají východiskem cvičení. Přitom mohou být cvičeny a zjemňovány různé druhy kroků. Děti mohou zvládat obtížnější zadání úkolů, např. jedno okolo druhého obíhat formy.

Tělesná výchova. V průběhu prvních tří let chceme dítě opatrně dovést k prožívání vlastní tělesnosti ve spojení s pohybem. V prvních dvou letech rozvíjíme tělesnou obratnost dítěte ve hrách. Při nich vyučujeme a cvičíme především tradiční pohybové a kolové hry, které všechny mají silné sociální prvky. Spojení tělesného cvičení s obrazy, zprostředkovanými zpěvem a rytmickými říkadly, vytváří pro školáčka most mezi vnitřním prožitkem a vnějším pohybem.

Pracovní vyučování. Po dostatečném procvičení obou rukou pletením se začíná s háčkováním. Střídáním volných a pevných ok je možno harmonicky působit na temperament dítěte.